Uhlíková stopa dopravy: Jak se doprava propisuje do uhlíkové stopy firmy

Emise nelze eliminovat lusknutím prstu jen tím, že se pro to někdo rozhodne. Často je doprava pojítkem mezi různými články dodavatelského řetězce, a jakoukoliv změnu je tak potřeba řešit na vícero úrovních.

Prvním krokem je proto vědět, jak doprava ve firmě skutečně funguje. Kolik kilometrů auta najedou? Jak moc jsou obsazená? Které typy vozidel firma používá? Kolik zboží přepravuje a na jaké vzdálenosti? A kde existuje prostor pro efektivnější řešení?

Nejvíc emisí připadá na Scope 1 a Scope 3

Doprava dlouhodobě představuje jednu z oblastí, které celosvětově vytvářejí nejvíc emisí skleníkových plynů. Je to také jediná oblast, kde se Evropské unii nepodařilo emise snížit ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Právě naopak. Podle Evropské agentury pro životní prostředí vzrostly emise z veškeré dopravy v EU mezi lety 1990 a 2023 o 25,3 procenta a v roce 2023 dosáhly 1,039 milardy tun ekvivalentu CO₂. To je zhruba 31 procent všech emisí skleníkových plynů EU.

Největší část připadá na silniční dopravu, která se v roce 2023 podílela na emisích z dopravy v EU zhruba 73 procenty. Česko je už od dob Rakouska-Uherska vlakovou velmocí, a přestože podle Eurostatu stále patříme ke špičce v Unii v hustotě železničního pokrytí, ve vnitrostátní přepravě zboží i u nás dlouhodobě dominuje doprava silniční. V průměru se v posledních letech po silnicích přepravilo přes 80 procent celkové váhy zboží, železniční doprava je s přibližně 17 procenty na druhém místě, na třetím místě je se dvěma procenty potrubní přeprava ropy.

S různými druhy dopravy se při výpočtu uhlíkové stopy podniku setkáme ve všech třech „scopes“ metodiky GHG Protokolu. Pokud firma vlastní nebo přímo provozuje auta, dodávky či kamiony, emise ze spalování paliva spadají do Scope 1. Pokud nabíjí elektromobily elektřinou ze sítě, spotřebovaná elektřina se započítává do Scope 2. Přeprava zajišťovaná externími dopravci, služební cesty letadlem nebo dojíždění zaměstnanců do práce pak typicky patří do Scope 3.

V praxi naprostá většina dopravních emisí připadá na Scope 1 a Scope 3. A jsou to zároveň tyto dvě oblasti, kde má firma nejvíc prostoru s emisemi něco dělat, ať už přímo ve vlastním vozovém parku, nebo nepřímo přes výběr dodavatelů a firemní politiku cestování.

Od malých změn k velkým

Začneme u Scope 1. Stejně jako v jiných oblastech je i tady vždy dobré nejprve myslet na to, co lze udělat hned a bez větších investic. Než firma začne uvažovat o výměně celého vozového parku za elektromobily nebo o jiné velké investici, má smysl podívat se na úplný základ, a to jak efektivně dopravu využívá.

Někdy může být největší úspora překvapivě jednoduchá. Lepší plánování tras může znamenat méně zbytečně najetých kilometrů. Efektivnější využití vozidel zase může omezit počet jízd. Pravidelné sledování spotřeby může ukázat auta nebo typy provozu, kde je spotřeba neobvykle vysoká. A u nákladní dopravy může hrát velkou roli například vytíženost vozidel nebo volba vhodnějšího způsobu přepravy.

Teprve potom přicházejí na řadu větší změny, například postupná elektrifikace vozového parku, změna dopravních tras, využívání železnice nebo jiných méně emisně intenzivních způsobů přepravy. GHG Protokol mezi možná opatření pro dopravu řadí optimalizaci efektivity přepravy, zkracování přepravních vzdáleností nebo přechod k méně emisně intenzivním druhům dopravy.

Aby ale firma mohla rozhodnout, co má skutečně smysl změnit, potřebuje kvalitní vstupní data. U firemní dopravy to platí dvojnásob. Pokud nevíme, kolik a jakými cestami vozidla jezdí, jen těžko můžeme určit, kde vznikají největší emise a kde se naopak skrývá prostor pro úspory.

I proto vidíme velký smysl v naší nové spolupráci se společností Sherlog, která firmám pomáhá s řízením jejich vozových parků. Vedle přehledné knihy jízd nebo hlídání termínů kontrol a dalších povinností spojených s provozem vozidel mohou klienti díky naší spolupráci se Sherlogem získat i výpočet uhlíkové stopy své firemní flotily.

Výpočet jasně ukáže, kde ve flotile vzniká nejvíc emisí a kde má smysl hledat možnosti jejich snížení. Na základě výsledků pak lze navrhnout konkrétní opatření, od efektivnějšího využívání vozidel a optimalizace jízd až po postupnou obměnu vozového parku.

Může dojít i na vlak

Tím ale možnosti snižování emisí z dopravy nekončí. Vlastní vozový park je totiž jen jedna část dopravní uhlíkové stopy firmy. Významnou roli často hraje také doprava zajišťovaná externími dopravci, služební cesty nebo dojíždění zaměstnanců do práce spadající do Scope 3.

Typickým příkladem je přeprava zboží. Firma nemusí vlastnit ani jeden kamion, přesto může mít kvůli přepravě svých výrobků nebo materiálu výraznou uhlíkovou stopu. Pokud tedy pravidelně využívá externího dopravce, může při snižování emisí sledovat nejen cenu a rychlost přepravy, ale také její emisní náročnost. Zde bude velkou roli hrát například typ používaného vozidla, jeho průměrná spotřeba, vytíženost, délka trasy nebo způsob přepravy. V některých případech tak může dávat smysl optimalizovat dodávky, spojovat jednotlivé zásilky, nebo část přepravy přesunout ze silnice na železnici.

Podobně je možné přemýšlet také o služebních cestách zaměstnanců. U kratších cest může být alternativou vlak nebo jiný prostředek veřejné dopravy, u delších cest zase například videokonference namísto cesty, která není nezbytná. Firma může zároveň nastavit pravidla pro služební cesty tak, aby se při jejich plánování spolu s cenou a časem zohledňovala také jejich emisní náročnost.

Něco málo z legislativy

Jedním z hlavních evropských předpisů v oblasti reportingu udržitelnosti je Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD). Firmy, na které se povinnost vztahuje, při reportingu vycházejí z Evropských standardů pro vykazování udržitelnosti (ESRS).

Pravidla CSRD se v posledních letech několikrát změnila. Část firem, které měly podle původních pravidel začít reportovat dříve, získala díky provedeným změnám odklad. Pro firmy z takzvané druhé vlny to znamená, že pokud na ně povinnost po dalších úpravách stále dopadá, první zprávu podle CSRD budou připravovat za účetní rok 2027 a zveřejňovat v roce 2028.

V tomto roce navíc vstoupily v platnost další změny v rámci balíčku Omnibus I, které rozsah povinného reportingu dále zužují. Podle nových pravidel se základní vykazování (včetně uhlíkové stopy) vztahuje na podniky s více než tisíci zaměstnanci a zároveň čistým ročním obratem nad 50 milionů eur (případně bilanční sumou nad 25 milionů eur).

Ani pro firmy mimo rozsah CSRD ale emisní data neztrácejí význam. Mohou být součástí hodnotového řetězce většího podniku, který informace o emisích potřebuje pro vlastní reporting Scope 3. Zároveň se tyto údaje mohou hodit při plnění požadavků obchodních partnerů, v rámci ESG hodnocení, nebo jednoduše při hledání úspor a efektivnějšího provozu. Ať už je tedy důvodem legislativa, požadavky obchodních partnerů, snaha o úspory, nebo vlastní strategie udržitelnosti, první krok zůstává stejný: vědět, jak na tom jsme.